Také…Chtěl jsem dělat, že je neslyším, ale ještě mají chvilku času a tahají se za vlasy. Chtěl jsem zasáhnout, ale myslel jsem si, že je mi příliš dobře, kde jsem, a kdybych zasáhl, cítili by se trapně.
Dokázali mě probudit, aniž by si to uvědomovali a bez výsledku. Nechal jsem oči zavřené a snažil se na nic nemyslet, jasně ignoroval temnotu a snažil se udržet horkou krev proudící v mých žilách pryč od studeného srdce. Stačila vteřina nestability, aby mě roztrhla tenká nit, na které jsem visel. Snažil jsem se zahřát virtuálně vytvořeným obrazem jednoho …
– BAAAAA… !!! Jdi mu to říct hned! Teď jdi!
– Takhle je to pro něj dobré … Přísahám, je v pořádku… Přestaňte se zbytečně trápit.
– út… určitě ne …
– … Nic jsem před tebou neskrýval. Nerozuměli jste.
– Ahhh… ``tvá matka! Tak lžeš … Jak jsi věděl, na co se chci zeptat?
Měla jsem pocit, že vybuchnu a vyskočila jsem z postele s myšlenkou, že mu vynadávám. Ve dvou krocích jsem došel ke dveřím a málem jsem je vytrhl z pantů. Přede mnou byly siluety dvou bytostí, které se třásly jako želatina v rozptýleném světle. Byla to spíš senzace než definitivní fráze a já si s úžasem uvědomuji, že by mi vůbec nevadilo, kdybych dveře neotevřel. Co jsem to sakra udělal? Umírám a teď čekám na jejich gratulace? Tito dva se na mě udiveně dívají a já jsem zkamenělý jejich obrazem. Koutkem oka se snažím vidět něco skutečného v místnosti. to je v pořádku. Kožešina se po dobrém spánku začíná protahovat podél postele. Pomalu otočím hlavu k oknu a udělám krok zpět. Vidím oranžové světlo z pouličního osvětlení, které se snaží prorazit žaluziemi. Udělám další krok zpět a otočím se k nim zády. Co sakra?! Pokryl jsem si stěny zebří kožešinou!? Něco je špatně, ale možná je to jen to světlo mezi žaluziemi, které se stále otiskuje na sítnici. Slyšel jsem, jak se vstupní dveře pohnuly, jako by je zasáhl silný proud. Utekli…le-am auzit pasii grabiti cum se indreptau spre lift. Nu a fost sa fie… El a deschis usa si au facut impreuna pasul fatal intr-un gol de sapte nivele. Macar au fost impreuna pana in ultima clipa.
Era la picioarele mele si-l simteam nedumerit de tot. Il dau la o parte ( zici ca-i in pragul unui atac de apoplexie… daca-i ies ochii din cap mai mult de atat va trebui sa-si caute femela melc cand nu o sa-l mai privez de libertate ) si ma indrept spre pat.
E liniste acum … si as putea sa dorm linistit… (Hei ! Sunt treaz ! Nu ai ce sa-mi spui pentru ca nu mai existi ! )
