Na úzké cestě se potkávají ježek a kočka. Kočka se pustí, ale vydá zlověstné mňoukání, protože ježkovy ostny splnily svůj účel. Kočka se na ježka ostře podívá, ježek se spokojeně směje a najednou ho napadne:
– Poslouchej, drahá Kočko (s sarkasmem zdůrazňuje poslední slovo), říkám, že by bylo zajímavé být mým pokusným králíkem (kočka se kroutí)... ahoj! bez náznaku ironie...kočky mohou také plnit tuto velkolepou roli v pokroku lidí...znáte ty návnady, které nás krmí vrabci a jablky...Takže...já budu vaším divákem. Nenásytný divák…
Kočka se zamyslí, a přestože na něj ježkova nabídka mrkne, něco nezní správně. Upřímnost není pro ježka vlastnost...kromě případů, kdy ho zaskočíte a on si zapomene změkčit páteře...(řekněme)
– Divák stavu mého morčete? zeptala se Matza a kroutila nosem.
– Divák vašich projevů obecně, odpověděl ježek a díval se na ni téměř jemně.
– No, pak máte dvakrát vyhráno. Čím více pořadů uděláte, tím více poznámek si uděláte a vložíte do souboru.
– Pochopil jsem, že musíte trénovat na mistrovství broušení gherutze v zadní části křesla a červených třásní u stolu. Pouhý divák by vám byl k ničemu. Ale nemůžeš mě porazit. A pak...kdo ještě rozumí vašim vrtochům jako já?!...odpovím vám, navíc...takže máte dvakrát vyhráno (alespoň!), řekl ježek jako poslední argument, vzal kočku zprostřed a odnesl ji směrem k pódiu (respektive jídelnímu stolu “pitva”).